FreeMagOne

Diskuse odborníků v Jirkově ukázala potřebu výměny názorů

Soužití majority s minoritou na severu Čech je problematické. Vládnou tu spíše negativní postoje k Romům, a to nejen mezi obyvateli měst, ale i v řadách státní a místní správy. Předsudky jsou zakořeněny hluboko v mysli i v chování většiny i menšiny. Šíří se informace vydávané za “pravdu” a jejich šiřitelé se neobtěžují zjišťováním, zda přijatá informace odpovídá realitě. Mnozí po pravdivých informacích vlastně ani netouží a jsou spokojeni s tím, co vidí a slyší ve sdělovacích prostředcích. Ano, řeč je o vlivu médií na společenské klima.

Právě na téma “Romové: Mýty versus skutečnost – vliv médií na společenské klima” se konalo v jirkovské čajovně Zen diskuzní setkání. Freemag.one uspořádal společně s Multikulturním centrem Praha workshop o mediálním obrazu Romů “Společně proti rasismu”. Centrum představilo v Jirkově “Analýzu způsobu zobrazování Romů v severočeských médiích”, která byla zpracována v roce 2014 v rámci projektu “Společně proti rasismu” a podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci MHP fondů.

Workshopu se účastnilo asi třicet lidí, průběžně přicházeli i běžní návštěvníci čajovny a každý byl do diskuze vítán. Hostem byl i styčný důstojník Ústeckého kraje pro menšiny kapitán Jiří Kořán, který byl pro diskusi opravdu přínosem. Zúčastnili se i experti na sociální oblast a na lidská práva, pedagog, sociální pracovnice z Armády spásy a další. Lidé s různými názory, kteří spolu ale dokázali věcně diskutovat.

Jsou sdělovací prostředky objektivní?

Výchozím materiálem pro Analýzu bylo v roce 2014 osm set článků ze severočeských novin, týkajících se Romů. Články byly rozděleny na pozitivní a negativní. Za negativní byly považovány takové, které obsahovaly vůči Romům otevřeně nenávistné výroky. Do Analýzy byly zahrnuty články z lokálních novin v Děčíně, Varnsdorfu, Rumburka, Trmic, Ústí nad Labem a Krupky. V souvislosti s Romy byly v těchto novinách zvěřejňovány statě o soužití, bydlení, o výrocích a aktivitách politiků, o volbách, o protiromských pochodech a demonstracích, o poškozování pověsti regionu, o holokaustu a druhé světové válce, o sociopatologických jevech a kriminalitě a o migraci. (Analýza způsobu zobrazování Romů v lokálních severočeských médiích ke stažení zde, soubor situačních analýz lokalit realizace projektu Společně proti rasismu ke stažení zde)

Výrazně negativní se ukázaly být děčínské noviny Princip a Radniční zpravodaj a také Rumburské noviny. Byly hodnoceny hlavně hanlivé výrazy – “Cikánský teror v Děčíně” a podobně. Tyto lokální noviny se snaží zavděčit většinovým čtenářům a voličům, negativní postoj k Romům je využíván k získání čtenářů a živí napětí. Hodnocení “neutrální” získaly například Městské noviny z Ústí nad Labem a Radniční noviny Krupky. Tyto noviny píší objektivně a nepředpojatě.

Zajímavý byl i poznatek o tom, s kým média “mluví” a jakým způsobem. Z jedné třetiny jsou to politici, Romů je mezi dotazovanými necelých devět procent. Nejde o články týkající se zpráv o Romech, ale o běžné články na různá témata.

Internetové diskuse – kdo chce psa bít…

Hovořili jsme i o internetových diskuzích pod články na zpravodajských serverech a snažili se dobrat toho, co spouští nenávist v příspěvcích diskutérů na internetu. Shodli jsme se na tom, že vlastně cokoliv. Pod jakýmkoli článkem bez ohledu na jeho téma, které s Romy nesouvisí ani okrajově, se často komentáře s nenávistným protiromským obsahem přesto objeví. Kdo chce, najde si v kontextu slovo, které aplikuje na Romy a zveřejní nesmyslný a nenávistný komentář.

A proč je ve valné většině médií uváděna etnicita? Když se píše o někom z etnické menšiny, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, je jeho etnicita uvedena. Z diskuze vyplynulo, že část čtenářů tuto informaci přímo vyžaduje, a že bez této informace nepovažují zprávu za kompletní. Určitá část čtenářů je spokojená, je-li například u přestupku nebo trestného činu uvedeno, že pachatelem byl Rom. Pokud taková informace uvedena není, čtenář je nespokojen a někdo si tuto mezeru doplní sám v komentáři pod článkem. Jako například: “Stejně to určitě byli cikáni” a podobně. A média jsou si této skutečnosti vědoma – článek o kriminalitě Romů zvyšuje čtenost a prodej.

Většina čtenářů považuje údaj o etnicitě za důležitý při negativním podání, při pozitivním vyznění to pro ně zas až tak důležité není. Jeden účastník naší diskuze uvedl, že například ve článku o zloději nebo násilníkovi chce etnicitu znát, aby věděl, koho se má bát. Kapitán Jiří Kořán poznamenal, že etnicita je důležitá jako součást popisu pachatele, avšak u informativního novinového článku nepovažuje tuto informaci za nezbytnou. Uvedl také, že například majetková kriminalita je z devadesáti procent páchána narkomany, a podivoval se nad tím, že tato skutečnost snad ani nikoho nezajímá. Pro čtenáře jsou nejatraktivnější články o kriminalitě páchané etnickými skupinami.

Mýty a předsudky jsou hluboce zakořeněny

Součástí diskuze byly také mýty o Romech. Existují mezi námi stereotypy, městské legendy, fámy, mýty a hoaxy. Jak se vyznat v tom, co je pravda a co ne? V první řadě bychom se měli zamyslet nad tím, jestli je tvrzení vůbec reálné. Abychom nenaletěli na hoax, měli bychom si přijímané informace ověřovat, což můžeme učinit například na webu hoax.cz. Například mýtus o zvýhodňování Romů na úřadech práce je tak hluboce zakořeněný, že je mnoho lidí přesvědčeno, že to tak skutečně je. A to tím víc, že tyto mýty, jak jsme se během diskuze dozvěděli, šíří i někteří úředníci, takže takové zprávy pak vypadají důvěryhodně. Pokud by se skutečně na úřadě jednalo s Romy jinak než s neromy, bylo by to jednání nezákonné a chyba by byla ve vedení úřadu.

Zajímavý je také mýtus o volných vstupech pro Romy například na koupaliště a MHD zdarma. Jak mohl takový mýtus vzniknout? Nikoho zřejmě ani nenapadne, že Romové běžně chodí do práce, kde je možno získat například volnou vstupenku v podobě benefitu od zaměstnavatele, a že i Rom může mít například průkazku ZTP a tedy MHD zdarma. Zjevně převládá představa, že Romové nepracují, zneužívají sociální dávky a rovněž zvýhodnění pro zdravotně postižené. Stačí se zamyslet, jak by to vypadalo, a jak by se vůbec dalo uskutečnit, aby všichni Romové měli zdarma přístup na koupaliště a MHD. Jak vůbec bychom zjistili, že je daný člověk Rom? Existují nějaké romské průkazky na MHD? Stačí se trochu zamyslet a dojdeme k závěru, že takové tvrzení je hloupost.

A co lidé, kteří mýtům věří? Jsou všude. Nezáleží na společenském postavení, funkci, bohatství či chudobě. Důkazem jsou například politici. Někteří mýtům věří, někteří je vědomě přiživují ve svůj prospěch. I politici jsou jen lidé. Rozdíl je však v tom, že politik je veřejná autorita. A autoritám lidé věří. Věří mýtům a ty ovlivňují názory. Víra v tyto mýty je často způsobena tím, že lidé přijímají informace z druhé ruky a vlastní zkušenost jim chybí. Mezi těmi, kdo mýtům věří, jsou i tací, kteří s Romem nikdy nemluvili. A podle dalšího průzkumu věří takovým informacím z médií i lidé, kteří současně popírají, že by médiím věřili. Lidé sice čtou noviny s rezervou a vědí, že si mají informace ověřovat, ale určité informace přijímají nekriticky, protože jim věřit chtějí.

Workshop

Někteří účastníci workshopu měli možnost poprvé diskutovat s Romy, mezi nimiž byli profesionálové v sociální a lidskoprávní oblasti.

Jediný pedagog, který se workshopu účastnil, uvedl, že jeho osobní zkušenosti nebyly příliš pozitivní. A právě proto přišel, chtěl znát i jiné názory a dozvědět se nové informace. “Důležité však je vzájemně si tyto informace vyměňovat, seznamovat se s nimi a na jejich základě hledat oboustranně přijatelná řešení,” říká. “Přiznám se, že také často  sklouznu k unáhleným reakcím a soudům. I to je pak jeden z důvodů, proč se chci o tomto tématu dozvědět více, a proč chci získat relevantní informace, ze kterých se dá poskládat objektivní obraz toho, co se kolem nás děje. Druhým důležitým důvodem je to, že chci učit občanskou nauku a společenské vědy, kterých se toto téma bytostně dotýká. Nemůžeme žákům a studentům předávat subjektivní pocity a emoce nebo názory „většiny“, ale seriózní, ověřené a podložené informace.”