MKC

Když „zpravodajský týdeník Homér pro Most a Litvínov“ před necelým měsícem publikoval článek s názvem „Protivysedávací“ vyhláška zakazuje sedět na zídkách, vynášet grily, vařiče, křesla a lavice (Homér, 11. 9. 2015, str. 3), nevěděl slušný člověk, kam s očima. Ať už s textem inkriminované vyhlášky č. 6/2015 souhlasí, nebo ji považuje za extrémní řešení a omezování základních lidských práv a svobod, konkrétně principu rovnosti, zachování lidské důstojnosti a svobody pohybu.

Autor, skrytý pod značkou „sol“ (že by Vlasta Šoltysová?), se za svůj výtvor nejspíš styděl taky, jinak by se pod něj byl býval podepsal plným jménem. V článku se psalo mimo jiné to, že se „začaly množit stížnosti na nepřizpůsobivé a cikány, kteří se tu srocují a dělají nepořádek a hluk“, což je věta vulgární a rasistická a ve slušném médiu by takto, z úst či pera redaktora, neměla vůbec zaznít.

Zarážející jsou i další pasáže textu. Například tato: „Nová vyhláška by měla předcházet vzniku vyhrocených situací, kdy někteří obyvatelé posilněni alkoholem nebo drogami posedávají na veřejných prostranstvích a verbálně nebo jinak obtěžují a napadají ostatní. „Vycházeli jsme z podnětů, které zazněly na zastupitelstvu, reagovali jsme také na mnohé stížnosti, podněty a petice občanů. Chtěli jsme tím dát do ruky nástroj naší městské policii, tak aby mohla regulovat podobné negativní jednání,“ uvedl primátor Mostu Jan Paparega (…).“ Proti oněm narušitelům veřejného pořádku však přece není třeba nové vyhlášky, která kvůli pár jednotlivcům šikanuje i další desetitisíce obyvatel a návštěvníků Mostu. Opilci a narkomani se vozí na záchytku, do nemocnice nebo na policejní stanici i bez nějaké vyhlášky. V čem je její přínos? Pořádkové pokuty přece strážníci mohou vypisovat – a také řádně vypisují – i bez ní, nebo ne?

Vyhláška začala v celkem jedenácti mosteckých lokalitách platit právě v těchto dnech. V ní obsažený zákaz posedávání na zídkách a palisádách a vůbec na veřejném prostranství doplňuje zákaz grilování, vynášení židlí a v mnohých oblastech již stávající zákaz pití alkoholu na veřejnosti. Mapa oněch postižených, nesvobodných lokalit ještě rozšířila území, na němž si lidé dle místní legislativní úpravy (nebo snad popravy?) nemohou dát na ulici ani pivo z plechovky. A primátorův náměstek Marek Hrvol dle citovaného článku v Homérovi předpokládá, „že nám budou chodit v průběhu dalšího období podněty na rozšíření lokalit. Počítáme s tím, že po určité době vyhlášku vyhodnotíme a nebráníme se do vyhlášky přidat i další lokality.“ Prima, víc nesvobody, větší omezení. Co bude dalším krokem? Prohibice? Stanné právo? Zákaz vycházení Romů v určitých hodinách, jak to zažili za Protektorátu mostečtí židé? Pokud se o těch, kteří při stávající nezaměstnanosti na Mostecku (12 %, tedy prakticky nejvyšší v republice) nemají při našem rasismu a maloměšťáctví prakticky žádnou šanci sehnat práci, bude psát nenávistně jako o „cikánech“ a „nepřizpůsobivých“ a budou se ztotožňovat s těmi nejhoršími společenskými jevy, situace se nezlepší.

Minulému režimu se podařilo „asimilací“ romského obyvatelstva, tedy jeho sestěhováním, ignorováním, zanedbáváním a odsunutím do zvláštních škol, tudíž do výkopů, vývařoven a vůbec na periferii, poničit celé etnikum. A my, bílí, podle všeho nedokážeme podat pomocnou ruku, nebo aspoň soucítit, vidět romské problémy (nebo uprchlické, africké, vlastně potíže jakékoli minority) v širší perspektivě, byť jsme se na nich jakožto příslušníci většinové společnosti sami podepsali. Kéž bychom se od příkazů, zákazů a sankcí přesunuli ke konstruktivnějším, dlouhodobějším, pozitivnějším řešením! Kdyby radnice zřídila pár nízkoprahových klubů a pěkných dětských hřišť s lavičkami v oněch jedenácti lokalitách-zakázankách, jistě by se problémy zmenšily a místy třeba i zmizely. Kdyby tak zastupitelé mysleli na své občany, kteří se kvůli komplexům problémů potloukají po ošklivých a malých nájemních bytech a samozřejmě nemají zahrady, kde by mohli v létě grilovat a klábosit… Kde mají trávit svůj volný čas jejich děti, když ne venku, v parcích a na chodnících? Mezi čtyřmi zdmi s frustrovanými rodiči, kteří nejsou z mnoha důvodů schopni vést je k zájmům, sportům, jakékoli aktivitě? Nešoupneme tedy všechny nepřizpůsobivé rovnou pod zámek, abychom na své zídky a palisády mohli opět rozvalit své blahobytné zadky a byli ušetřeni znepokojivého pohledu na cizí bídu?

Text: Jan Dítko, Multikulturní centrum Praha